LoTé
"Tak dneska naposledy?" zeptá se mě Wesley s vážným výrazem, když pár minut před začátkem naší show sedíme v zákulisí a připravujeme se na naše poslední vystoupení. Úplně poslední jako bráchové a nejlepší kámoši, Emblem3. Až se naposledy ukloníme, půjdeme si každý žít svůj život, ve kterém už tohle duo nemá místo. Wesley půjde domů za svou těhotnou ženou Amber a bude pracovat jako hlasový poradce a učitel v hudební škole, zatímco já se budu věnovat dráze hudebního inženýrství a produkci. Možná se konečně dokopu k tomu, abych požádal Zoe o ruku. Je skvělá a miluje hudbu stejně jako já, tak proč vlastně ne.
LoTé
"Dejchej, všechno bude v pohodě," uklidňuje mě Angie, když zavolá záchranku a společně se mnou na ni čeká.
"Jo," kývnu roztržitě, ale přitom nemyslím na nic jiného, než že u sebe chci Keatse.
"Mám mu zavolat viď?" zeptá se trpce Angie a já sklopím zrak. Nechci ji působit ještě větší bolest, ale Keatna u sebe vážně potřebuju.
Angie už nic neřekne, jen mě pohladí po zádech a slyším, jak na svém mobilu vytáčí něčí číslo.
Fakt, že si jeho číslo ještě stále pamatuje nazpaměť, nebo ho dokonce nesmazala, mě donutí cítit se ještě hůř, k čemuž mi nepomáhají ani pravidelné kontrakce.
"Hele sanitka už je tady, řeknu mu rovnou, do které nemocnice jedem jo?" řekne mi a zvedne se.
LoTé
"Ty jedna děvko!" uslyším náhle Angelin hlas a krásné pocity z Keatsovy blízkosti jsou náhle ty tam.
"Angie, já ti to..." začnu se slzami v očích, ale ona po mně mrskne moji mikinu a rozkřičí se.
"A já se ti jako kráva ještě se vším svěřuju! Pane Bože já jsem byla tak blbá! A ty pár minut potom, co se s Keatnem rozejdeme, přijdeš a přebereš mi ho! To si říkáš nejlepší kamarádka?!" běsní Angie a já nevím co říct. Vlastně ani nemám co říct. Vždyť má pravdu.
"Je to moje vina Angie, promiň," vloží se do toho Keaton a ochranitelsky se přede mě postaví. Angie ale jenom hořce zavrtí hlavou. "Víte co? Jděte oba do hajzlu!"
LoTé
"Jdu s váma!" oznámím neústupně, když se chlapi vydávají ven získat nějaké jídlo a případně zbraně a Drew s mým tátou se na sebe podívají.
"Dobře. Ale drž se s jedním z nás nebo s Willem. Jednou to přijít muselo," řekne jedním dechem i odpověď na máminy nevyslovené připomínky a tím jí vezme vítr z plachet. Vezme proto Isaaca a Lauru za ruku a odvede je do ložnice.
Já mezitím nestíhám věřit vlastním očím. Oni mě sebou vážně vezmou!
Drew mi podá nůž a na chvilku si mě k sobě přitiskne.
"Budeš se držet při mně a budeš opatrná. Když k tobě nějakej přijde a mi ho nestihnem, vraž mu to..."
LoTé
Koho asi tak může mít rád, přemýšlím cestou domů a nepřítomně si hladím břicho. Proto když přijdu až k domovním dveřím, u kterých někdo sedí, krve by se ve mně nedořezal.
"Keatne! Co tu děláš?!" vykřiknu potom, když se shrbená postava narovná a já v ní Keatse poznám.
"Chci s tebou mluvit," povzdychne si a podívá se mi do očí. Ty jeho jsou opuchlé a zarudlé.
"Ty jsi brečel?" zeptám se ho a natáhnu ruku, abych ho mohla pohladit po tváři, ale on ucukne a zadívá se na západ slunce.
"Projdeme se?" zeptá se a já kývnu. Mám sice už opravdu strašný hlad, ale kvůli němu to vydržím.
